Vyskytná - oficiální stránky obce 
design
 

Cestou na pivo do Vyskytné ušel Švýcar přes tisíc kilometrů

Vyrazit si pěšky za kamarády na pivo, na tom se nezdá být nic neobvyklého. Když se ale Hanspeter Tschanz vydal po svých ze Švýcarska za přáteli do Vyskytné na Pelhřimovsku, pořádně je překvapil. A přesně to byl účel cesty bývalého starosty ze švýcarského Brenzikofenu, který je partnerskou obcí Vyskytná. ,,Partnerství se v průběhu let vyvinulo do nádherného přátelství a já díky tomu získal v České republice mnoho přátel, které jsem chtěl konečně znovu vidět,“ prozradil  Švýcar své důvody. Celou trasu, na kterou se připravoval půl roku, zvládl za 24dní, což znamenalo ujít denně kolem čtyřiceti kilometrů. Do cíle dorazil 1. Července.  Po cestě měl mnoho času obdivovat českou přírodu. ,,Líbí se mi neuvěřitelně   rozlehlé   a čisté lesy a velké množství rybníků. Nejlepší dojem na mě udělali ale lidé. Několikrát jsem Vyskytnou navštívil a pokaždé mě ohromila jejich laskavost a pohostinnost,“vysvětlil, co jej do Česka láká. Hanspeter Tschanz doufá, že svým výkonem inspiroval další spolupráci a pomohl udržet přátelství.

Co Vás vedlo k podniknutí takové výpravy?

Vyskytná je od roku 1993 partnerskou obcí švýcarské obce Brenzikofen, ve které jsem byl od roku 2000 do roku 2007 starostou. Partnerství se v průběhu let vyvinulo do nádherného přátelství a já díky tomu jsem získal v České republice mnoho přátel. Všechny tyto přátelé jsem chtěl konečně znovu vidět a také je překvapit. Dlouhou dobu jsem se zabýval myšlenkou, zda je možné cestovat do České republiky nejen autem, ale také pěšky. Jen jsem chtěl zkusit něco zvláštního a také si s tím od všeho trochu odpočinout.

Jak dlouhou dobu cesta trvala a kolik kilometrů jste denně ušel?

Půl roku jsem se na tuto cestu připravoval. Chodil jsem třikrát týdně běhat. Vybral jsem si přesnou trasu, změřil ji a nashromáždil jsem více než sto map. Kromě toho jsem se také snažil naučit několik slov a frází v češtině, abych si mohl například objednat pivo. Český jazyk je pro mě velice obtížný a já stále obdivuji naše překladatelky Marušku a Olgu, jak rychle zvládnou vše překládat. Samotná cesta trvala 24 dní denně jsem za deset   až dvanáct hodin ušel   40 až 50 kilometrů. Byl to samozřejmě obrovský tlak na moje nohy, a tak jsem každý večer dělal masáž nohou sám sobě.

Která část cesty byla nejhorší?

Určitě sedmý den, kdy jsem absolvoval horský přechod ze Švýcarska do Rakouska. Cesta vedla po velmi úzké a strmé stezce přes 2300 metrů vysoký průsmyk. Ještě ke všemu bylo ten den špatné počasí a sněžilo. Stoupání trvalo pět hodin, a když jsem byl docela nahoře měl jsem docela strach. Všude byl jen sníh a kvůli husté mlze byla špatná viditelnost a ztížená orientace. Nebýt několika stop, které tam byly, nevím, jestli bych přechod do Rakouska vůbec našel.

Co se Vám líbí v České republice a speciálně na Vyskytné?

Už jako malý kluk jsem byl velký fanoušek českého nebo československého hokeje. Také váš bývalý, dnes už bohužel nežijící, prezident Václav Havel na mě udělal opravdu dojem. Přečetl jsem od něj dokonce několik zajímavých knih. Také se mi líbí neuvěřitelně rozlehlé a čisté lesy a velké množství rybníků. Nejvíce na mě  ale   udělali  lidé a jejich velká pohostinnost. Několikrát jsem byl ve Vyskytné a pokaždé jsem byl ohromen tím, jak jsou všichni laskaví a společenští. Na pouti v roce 2004 jsem měl dokonce tu čest zasadit v obci lípu. Co mě vždy fascinovalo, bylo to, jak důležité je v této obci zachování starých tradic a udržování kronik. Také každoroční vysazování lip mi přijde fantastické. Pro turisty není nic lepšího, než procházet takovým úžasně vonícím lipovým sadem. Vyskytná je pro mě něco jako srdeční záležitost a já se zde vždy cítím skvěle.

Máte z vaší cesty nějaké zvláštní zážitky?

Během cesty jsem měl s lidmi opravdu mnoho krásných zážitků a nesetkal jsem se s nikým zlým. Když jsem nevěděl, jestli jdu správně, všichni mi ochotně poradili a pomohli. Například paní v jednom kempu po mém nočním příchodu neváhala uvařit speciálně pro mě teplou večeři. Nebo lesník na Šumavě mi u pramene Vltavy dlouho vyprávěl vše o zdejším lese, jeho okolí a o událostech železné opony, které se tady děly před rokem 1989. Jeden zážitek, který se mi stal těsně před cílem mé cesty, je velmi osobní. Když jsem uviděl ceduli s nápisem „Křemešník 20 km“, úplně jsem roztřásl a po tváři mi začaly stékat slzy. Věděl jsem, že jsem šel správně a nyní již svou dlouhou pouť dokončím.

Proč jste cestu podnikl ,,tajně“?

Můj plán byl pouze moje osobní věc. Nechtěl jsem ho zveřejňovat kvůli tomu, aby na mě nebyl vyvíjen zbytečný tlak nejen od medií, ale i od mých blízkých. Samozřejmě jsem měl také pochybnosti, jestli můžu zvládnout ujít přes 1100 kilometrů a jestli je mé tělo připravené na každodenní těžkosti, které mě budou potkávat. Kromě toho to mělo být hlavně překvapení pro mé přátele z Vyskytné. Toto překvapení se nakonec povedlo, což mě velmi těší. Přátelství je totiž jako květina, musí se pěstovat a zalévat. Doufám, že díky mému projektu začnou o obou obcích Vyskytné i Brenzikofenu přemýšlet o nových nápadech na vzájemnou spolupráci, aby toto krásné přátelství mohlo trvat navždy.

 

 

 


obrazek2215designobrazek2215designobrazek2215designobrazek2215
design
obrazek2215designobrazek2215designobrazek2215designobrazek2215
design
obrazek2215designobrazek2215designobrazek2215designobrazek2215
design
obrazek2215designobrazek2215designobrazek2215designobrazek2215
design
obrazek2215designobrazek2215designobrazek2215designobrazek2215
design


obrazek2216designobrazek2216designobrazek2216design